Historie JUDO

Judo jako typický úpolový sport, kde jde o boj dvou soupeřů vzájemně usilujících o vítězství buď správným provedením judo techniky, nebo získáním technické převahy (lepšího technického ohodnocení). Je to sport, který vyžaduje dokonalou psychickou i fyzickou kondici a souhru, bystré rozhodování a volbu optimální varianty taktiky. Cvičí vůli a upevňuje disciplínu.

Judo, celý název Kodokan Judo, vzniklo z několika škol džiu-džitsu, které vyučovaly sebeobranu neozbrojeného člověka v tehdejším pojetí. Sebeobrana řešila skutečné bojové situace, které vznikaly při boji muže proti muži. Jestliže jeden z bojovníků přišel v boji o svou zbraň, nastala situace, kdy musel bojovat o svůj život. Úspěšné provedení technik pak končilo smrtí útočníka nebo jeho destruktivním poškozením tj. zlomeniny, vykloubeniny atd. Cílem juda je mít možnost volby, zda při úspěšně provedené obraně útočníka poraním, nebo nad ním pouze získám kontrolu a vysvětlím mu marnost jeho počínání. Tomuto cíli odpovídá i skladba technik waza. Kolébkou juda je Japonsko.

Kodokan Judo je tzv. měkká škola, kde proti síle útoku nejde síla obránce, ale obránce se snaží útoku vyhnout či jej odvést stranou (na rozdíl od např. karate, kde jde síla obrany proti síle útoku). Dvě základní hesla juda jsou: Minimální úsilí – maximální účinnost Seirjoku zenjó a vzájemný prospěch Džita kjoei. První princip znamená využívat co nejúčinněji svou sílu a umožňuje porazit i fyzicky silnějšího soupeře. Druhý princip učí vzájemnému respektu mezi lidmi. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Judo)